Proč ji máme rádi?
Ona je to totiž tak trochu naše přirozenost, která nám kolikrát brání se postavit zprávám čelem a říct si, počkat, tady něco nehraje.
Přirozeně máme totiž sklony vybírat si z informací ty, které se nám líbí, nebo je různě překrucovat tak, abychom dospěli ke kýženému závěru, který často vykresluje náš vlastní názor. Tyto procesy jsou vlastní nám všem bez ohledu na výši IQ či počet titulů.
Hezky to řekl Peter Ditto, který je sociální psycholog na Kalifornské univerzitě v Irvine:
„Lidé dokážou být přemýšliví a racionální, ale naše přání, naděje, obavy a motivace často nakloní misku vah tak, že s větší pravděpodobností přijmeme za pravdu to, co podporuje tvrzení, kterému chceme věřit.“
Peter Ditto
Tento princip svým způsoben používáme i ve skupině našich přátel. Jsme přirozeně rádi součástí nějaké skupiny, a proto jsme rádi, když máme nějaké společné téma, které můžeme řešit. Nedopusť ale, aby falešné zprávy ovlivnily myšlení tvých přátel natož to tvoje. Dobrá, když se ti podaří rychle vyhodnotit, že zpráva není tak nebezpečná a ty se nechceš pouštět do velké debaty, tak NĚKDY mlčet můžeš ;-).
Pořád měj ale na paměti, že musíš být neustále ve střehu. Když nebudeš chtít přátelům hned vyvracet jejich „pravdy“, pokus se jim třeba nenápadně vysvětlit, jak se fake news dají odhalit (to si přesně popíšeme v dalších lekci). Třeba přijdou „sami“ na to, jakým blbostem věří :-). Ty pak můžeš mít ze sebe dobrý pocit. Udělal/a jsi něco zcela nezištně a to se počítá!!
Kdo je vlastně autorem těch nevinných i těch nebezpečných fake news?
