Příběh pomluvy
Povím ti jeden příběh pomluvy, který se skutečně stal. Nádherně popisuje, v čem je ukrytá síla pomluvy. Abychom se někoho osobně nedotkli, říkejme mojí kamarádce třeba Zdeňka.
Zdeňka sama vychovává dcerku, která půjde za rok do 1. třídy. Pracuje s lidmi, kteří by to bez asistence nezvládli. Nikdy jsem ji neslyšel stěžovat si na práci. Jednoduše má svojí práci ráda.
Někdy se však stane, že člověk onemocní a místo do práce obchází doktory, aby přišli na to, co se děje. Pokud jste to ještě neslyšeli, říká se tomu nemocenská. Člověk tak nechodí do práce, musí být doma a ven chodí na vycházky v čas, který domluví s doktorem.
Taky naše Zdeňka prožila nemocenskou, aby jí doktoři mohly pomoci. Co na ní čekalo po návratu do práce, to by ji ani ve snu nenapadlo.
Její nadřízená, která je velmi rozumná paní, si ji pozvala do kanceláře a spustila:
„Zdeni, musím ti říct, co se mi o tobě doneslo. Prý tě při nemocenské viděli před školkou…“
překvapená Zdeňka vysvětluje: „To je docela možný, vždyť tam chodím každý den pro malou. Co se děje?“ Šéfová významně ukáže prstem a pokračuje: „No, a taky tě viděli v krajském městě a dost ti to slušelo.“ Zdenka už začíná být překvapením rozčílená: „Vždyť jsem tam dojížděla za doktory, to mám chodit venku v županu?!“ Šéfová se šibalsky ušklíbne a pokračuje: „No a taky jsi doma pořádala párty!“ To už je Zdeňka rudá: „Cože?!“
Šéfová ji uklidňuje: „Zdeni buď v klidu. Musela jsem ti to říct, abys věděla, co se o tobě povídá. Já ti věřím. Můžeš jít.“
Se Zdeňkou to pohlo. Kdo o ní mohl roznášet takovou špínu a promlouvat i za jejími zády. Proč vůbec má někdo takovou potřebu? Zdeňka měla zájem zjistit, kdo zatím vězí.
Překvapivě nemusela ani vynakládat moc úsilí a odpověď přišla sama. Kamarádka její nejlepší kamarádky si stěžovala, že byla na návštěvě, kde pomlouvali holku, kterou neznala a že jí to bylo dost nepříjemné. Člověk nemusí být detektiv, aby bylo jasné, že se jednalo o Zdeňku. Tak se Zdeňka dozvěděla, že jí pomlouvá bývalá kolegyně, se kterou se ani téměř nezná.
Sebrala odvahu a kolegyni zavolala. Ta ani nezapírala, jen byla dotčená, že se na její pomluvu přišlo. A tak se Zdeňky příběh brzy uzavřel.
Najít odvahu a vyříkat si to přímo s člověkem, který pomluvy šíří, to je krásný příklad, jak se v takové situaci zachovat.
Asi si nikdo z nás nepřeje se do podobné situace dostat. Máme nějakou šanci se pomluvě vyhnout úplně?
